Nebudu lhát: Bělorusům se žije dobře!

Přesně před rokem jsme se s kamarádkou vrátily ze země, o které tehdy naši „demokratičtí“ politici ani přesně nevěděli, kde se nachází. Prostě Východ – hlad, bída, korupce a tyran Lukašenko. Když přežijete návrat do let minulých 

na hranicích = hnusné uniformy, dlouhé čekání a buzeraci, kterou už naštěstí neznáme, zjistíte, že zas tak špatně se tam lidem nežije.  

Největší koncentrace soch Vladimíra Iljiče Lenina, nejvyšší spotřeba alkoholu na obyvatele, ale také čisté ulice, plné obchody, zahraniční auta a značkové oblečení, žádní žebráci a bezdomovci, umělecké grafity v ulicích hlavního města, udržované a opravované pravoslavné a židovské svatostánky, kvalitní silnice a hlavně příjemní a srdeční lidé nadšení z návštěvy ze „Západu“.

Připomínky Velké vlastenecké války jsme během těch pár dnů potkávali často, vždyť v ní zahynula téměř čtvrtina běloruského národa přibližně 2 miliony 200 tisíc většinou civilistů - vesničanů upálených  vojáky fašistického Německa ve 186 vesnicích, jak připomíná velice emotivní památník v Chatyni.

Platy tu sice mají menší než u nás, ale potraviny jsou zase levnější. Zvláště na venkově lidé nejspíš počítají každý rublík, ale to jim nezabrání, aby se radovali ze života. Večer se tančí v restauracích (Vitebsk), ale i na pěší zóně (třeba v Brestu). Památky na společnou sovětskou minulost  a Velkou vlasteneckou  jsou tu početnější a pro nás trochu legrační, ale když člověk pochopí, jak velké měli tito lidé štěstí, že jejich rodiče a prarodiče přežili, pochopí mnohé...

Bělorusko není zaostalý zemědělský stát, kdo by neznal výkonné traktory Belarus, obrovské stroje Belaz a bude toho asi víc, omlouvám se za svůj pohled turisty, chci vyprávět jen o tom, co jsem viděla.

Ano, politika země byla vstřícná a dá se říci i závislá na Ruské federaci = historie, geopolitika, trocha chytračení byl Lukašenkův  příklon  k obrovské a finančně silné Číně. Nápisy v čínštině v hotelech a památkách svědčí o touze přilákat sem bohaté Asiaty nejen jako turisty, ale i jako investory. Okamžik, kdy prezident začal lavírovat a tzv. sedět na dvou židlích = koketovat s Evropskou unií, se mu zřejmě nevyplatil. Rusko dává ruce pryč od dění v Bělorusku.

Vědí vlastně ti mladí v ulicích, co chtějí – poslední model iPadu?, nekonečný konzum na úvěr nebo hypotéku?,  nebo  tu „svobodu“, co teď my máme? Astronomické zadlužení, nejistotu v zaměstnání, vyhrožování ze strany EU, pokud nepřistoupíme na kvóty, potlačování národní svébytnosti. Mám o ty lidi v ulicích strach, nechci, aby dopadli jako Ukrajinci v rozvrácené, rozprodané zemi, která se sklání před zahraničím kapitálem. Nepřála bych jim ten „běloruský Majdan“ a stydím se, že naše země podporuje ty neziskovky, které podněcují odpor proti stávajícímu systému. Lukašenko určitě není svatý, udělal asi spoustu chyb, možná ta největší, že z finančních i jiných důvodů ti bouřící se hlavně mladí nevyjeli za hranice země, nepoznali ty výhody multikulturalismu třeba ve švédských no-go zónách, neobohatil je nikdo ranou nožem v Londýně, nikdo neznásilnil v Itálii…Tohle jim schází?  Bohužel, jsou zaslepení, nemají tu zkušenost, co máme my. Je mi to líto a trochu se stydím, ale držím palce té krásné, ještě ne úplně zkažené zemi, aby zůstala taková, jaká byla, když jsem jí před rokem navštívila.