Kupředu levá - můj život s krokoměrem

„Stalo se módou sezóny do nepravostí rázně tepat“, praví se v písni. Dosti bylo tepání, dnes to bude o hýbání. Nicméně mohou za to hlavně ti „dobří kamarádi“, co si tenhle hit posledních let pořídili už dávno přede mnou.

Prostě jsem po 53 neúspěšných pokusech hubnoucích podlehla módě a také zatoužila po hodinkách či náramku, který mě bude správně motivovat k sportovním výkonům, což se odrazí na mé kondici a na váze.

Generačně jsem už prostě mimo, takže hodinky jsem zvládla pouze nabít a k dalším tajemným  operacím jako je „stahování a párování“ jsem využila služeb ochotného zetě. Je to chlapec taktní a pragmatický. Kdo by také stál o naštvanou a uraženou tchýni,  tak se ani nepozastavil nad údajem v kilogramech, který jsem musela přiznat (pravda trochu jsem ho zaokrouhlila směrem dolů). Také chápe, že někdy musím mít „padla“, takže noční klid mám povolen od osmi do osmi.

Začala jsem samozřejmě chůzí a hned si nastavila laťku na kýžených 10 tisíc kroků denně. Mám to odposlouchané z hovorů zasvěcených, že tohle je to pravé a zvýšit se to dá vždycky.

První den se povedl, hodinky spokojeně počítaly krok za krokem, hned to převáděly na metry a kilometry. Problém je s kaloriemi, to si snad ze mě dělají legraci! Za ušlých 10725 kroků, což je 7,67 km jen 216? Hodinky zase trochu rozčílilo, když jsem usedla v kině, film byl podle nich moc dlouhý, flákat se 120 minut, to jsem si dovolila příliš, snažily se mě na to upozornit, ale protože jsem si opravdu nepotřebovala uprostřed detektivky odskočit na WC nebo pro popkorn, zůstaly jejich výzvy neoslyšeny.

Druhý den začal dobře, i když počasí zrovna nepřálo dlouhým procházkám. Naštěstí náš Elvis je pes   do nepohody a na obvyklou obchůzku vyrážíme i třikrát denně v dešti, mlze i sněžení, zvláště když v okolí kolektivně hárají feny.

Krize se dostavila k večeru, pomalu už se stmívalo a mně zbývalo ujít ještě 2400 kroků. Jak na potvoru se můj - jinak velmi líný syn rozhodl, že bude dnes venčit. Vyrvala jsem mu vodítko s výkřikem „Musím to dát, hořej mi termíny!“.  Průběžnou kontrolou (každých cca 5 minut) jsem spokojeně zjišťovala, jak se blížím k vytoužené metě. Opět jsem to dokázala, a to se nepočítá můj pokus, kdy jsem zkoušela hodinky obelstít tím, že když budu vleže mávat rukou, třebas na to skočí. Neskočily. Tím jsem odepsala jednoho z přátel, který kdysi tvrdil, že si jako spolucestující cestou do Brna pouhým kynutím předjíždějícím vozům nahonil několik tisíc kroků. Tak takhle to opravdu nefunguje, kynula jsem z gauče, co to dalo, ale bez úspěchu.

Nevím, jak dlouho mi mé nadšení pro novou „hračku“ vydrží, hodinky nabízí ještě další možnosti jako je jízda na kole, plavání… Hlavně neskočit na špek zelenému mimozemšťanovi, který ječí něco o tom, že jsem sto let za opicemi a že „in“ jsou super-chytré  hodinky. Kromě  všech těchto „fitnessfunkcí“, mají GPS, změří vám i EKG , což se bude určitě hodit při placení, které také umí! Myslím, že se na svých venčicích a zdravotních vycházkách bez výškoměru, gyroskopu a kompasu zatím obejdu!