Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Cesta do hlubin ruské duše během 6 dnů aneb Od Rasputina k Putinovi

14. 07. 2017 8:43:47
Strávila jsem šest krásných dní v nejsevernějším evropském velkoměstě – v Petrohradu, kde teploty v nejteplejším letním měsíci dosahují závratných 25 stupňů a popularita prezidenta Putina závratných 105% (říkala to Jevgenije!).

Ruskou duši jsem hledala ve velkolepých pravoslavných chrámech.....Sv. Izák je největší, Kazaňský zase připomíná vatikánský chrám sv. Petra a Pavla a v dobách minulých se proměnil v muzeum ateismu. Chrám Spasitele na krvi je ten nejrusštější, vyzdobený barevnými mozaikami a zlatem. Nejhezčí podle mě je Smolenský chrám, ale všude se setkáváte s věřícími každého věku, povolání,

s rodinami s malými dětmi, mladí pánové v obleku si odskočili z jednání nebo mají před zkouškou... Pravoslavná církev žije a má velký vliv na všední život lidí.

Ruskou duši jsem hledala v pirožkárnách, šašlikárnách, restauracích i v Literání kavárně, kde si Puškin vypil svůj poslední šálek čaje a pak šel na smrt v souboji... Setkávala jsem se s milou a korektní obsluhou – většinou mladými lidmi, kteří si tu vydělávají na studium, angličtina a úsměv je samozřejmostí.

Ruskou duši jsem hledala v Ermitáži, v nádherných palácích v letním sídle carů Carskoje Selo, v pohádkových parcích s fontánami v Petěrgofu. A přitom nacházela z popelu Velké vlastenecké, blokády Leningradu a desítek let krutého režimu opět se rodící slávu impéria, kterým za Petra Velikého Rusko bylo. Spousta zlata, nádherné zahrady, ale té pravé člověčiny tam bylo málo...

S ruskou duší už jsem se málem potkala na Palácovém náměstí před Zimním palácem plném absolventů vojenské školy, jejich hrdých otců, dojetím plačících matek a usměvavých dětí, ale ještě to nebylo ono...

Poslední den jsem ji potkala – esenci ruské slávy i bídy v osobě invalidního žebráka hrajícího na harmoniku. Byl opřený o zeď hřbitova kláštera Alexandra Něvského, hrál na harmoniku stále dokola vtíravou melodii „Večery pod Moskvou“, za jeho zády odpočíval jeho slavný rodák Čajkovský kousek dál snil svůj sen Dostojevský a další věčně zářivé hvězdy ruského nebe... Za sebou měl místo posledního odpočinku velikánů, před sebou parkoviště s mercedesy těch šťastnějších a naproti nablýskaný „Otěl Moskva“.

To všechno patří k Petrohradu, ta fascinující směs smutku, krásy, luxusu bulvárů a omšelosti šedivých předměstí. Město,které vzdává hold ruským řekám, ruským carům, nesnaží se křečovitě odstranit pomníky svých nedávných bolestných dějin. Vše, co „prošlo“ ,se vejde do širokých ruských duší. Nekonečné nebe nad Něvou, bílé noci, mladí usmívající se lidé v ulicích, lidé bohatí, lidé chudí, váleční invalidé, mladíci zatím ještě hrdí na svou uniformu... Rusko je velké nejen svou rozlohou, bohatstvím ale hlavně svými lidmi.

Spasiba Jevgenija!

Autor: Martina Franzová | pátek 14.7.2017 8:43 | karma článku: 31.06 | přečteno: 1117x

Další články blogera

Martina Franzová

Jsem žena a matka - odmítám být umlčovanou většinou

Proč? Protože říjnové volby rozhodnou o budoucnosti našich dětí a vnoučat. Už nemůžu a nebudu mlčet, když vidím tu propast před námi, kam nás "elity" za zvuků Ódy na radost vedou...

9.10.2017 v 9:39 | Karma článku: 34.50 | Přečteno: 1330 | Diskuse

Martina Franzová

Sbohem, vesničko má průmyslová

Známe se už přes půl století, bývalo mi tu s Tebou dobře! Prožil jsem tu dětství ve Tvých zahradách, na polích a v lesích. Pak jsem se Ti na chvíli vzdálil, velkoměsto mě přitáhlo pohodlným bydlením

26.9.2017 v 8:10 | Karma článku: 16.80 | Přečteno: 506 | Diskuse

Martina Franzová

Taková nemilá příhoda včera v tom Bruseli

Milé děti, dnes si vysvětlíme pár cizích slůvek, ano Horáčku, mám na mysli ten „incident“ včera na nádraží a jak se ho těm našim hochům podařilo rychle „zneutralizovat“!

21.6.2017 v 7:47 | Karma článku: 44.21 | Přečteno: 5401 | Diskuse

Další články z rubriky Fotoblogy

Karel Ábelovský

Woknoviny ... kudla sem, kudla tam

... pokud vám snad název cokoliv připomíná či je vám něčím nějak blízký, je to zcela jistě náhoda a nedopatření - jakákoliv podobnost či souvislost s čímkoliv, je spíše čistě náhodná, tedy neúmyslná, fakt jo

18.11.2017 v 14:44 | Karma článku: 10.15 | Přečteno: 268 | Diskuse

Štěpánka Bergerová

„Ženy v černém - schůzka na dně"

Nemusíte být zrovna James Bond, abyste se dostali do míst, kam je ostatním vstup zapovězen. Nám se to jednu podzimní říjnovou sobotu povedlo.

18.11.2017 v 11:01 | Karma článku: 15.28 | Přečteno: 742 | Diskuse

Klára Tůmová

Zvířátka listopadová

Ke dni svátečnímu nevyplodím nic lepšího, než tři roky zpátky, kdy těch 25 fakt táhlo. Tak se radši podívám na fotky z nedávného výletu. A vyberu pár z těch, o které jsem se zatím nerozdělila.

17.11.2017 v 13:55 | Karma článku: 11.75 | Přečteno: 267 | Diskuse

Jiří Stratil

Opi se vyvinuli z člověka

No to je ale bomba, tak tedy ne člověk z opů, ale opi z člověka. Jen se podívejte na toho šimpanze jak se projevuje a chová, co od člověka všechno pobral.

17.11.2017 v 11:05 | Karma článku: 8.51 | Přečteno: 282 | Diskuse

Lucie Plicová

Mittaghorn Klettersteig ve Švýcarských Alpách

Panoramatická ferrata vedoucí na třítisícovku v Bernských Alpách aneb Mittaghorn ve výšce 3 143 m.n.m.

16.11.2017 v 16:29 | Karma článku: 11.66 | Přečteno: 187 | Diskuse
Počet článků 96 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1188
Už snad konečně dospělá, přesto romantická samoživitelka. Majitelka svérázných názorů a snad i smyslu pro humor.


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.