Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Cesta do hlubin ruské duše během 6 dnů aneb Od Rasputina k Putinovi

14. 07. 2017 8:43:47
Strávila jsem šest krásných dní v nejsevernějším evropském velkoměstě – v Petrohradu, kde teploty v nejteplejším letním měsíci dosahují závratných 25 stupňů a popularita prezidenta Putina závratných 105% (říkala to Jevgenije!).

Ruskou duši jsem hledala ve velkolepých pravoslavných chrámech.....Sv. Izák je největší, Kazaňský zase připomíná vatikánský chrám sv. Petra a Pavla a v dobách minulých se proměnil v muzeum ateismu. Chrám Spasitele na krvi je ten nejrusštější, vyzdobený barevnými mozaikami a zlatem. Nejhezčí podle mě je Smolenský chrám, ale všude se setkáváte s věřícími každého věku, povolání,

s rodinami s malými dětmi, mladí pánové v obleku si odskočili z jednání nebo mají před zkouškou... Pravoslavná církev žije a má velký vliv na všední život lidí.

Ruskou duši jsem hledala v pirožkárnách, šašlikárnách, restauracích i v Literání kavárně, kde si Puškin vypil svůj poslední šálek čaje a pak šel na smrt v souboji... Setkávala jsem se s milou a korektní obsluhou – většinou mladými lidmi, kteří si tu vydělávají na studium, angličtina a úsměv je samozřejmostí.

Ruskou duši jsem hledala v Ermitáži, v nádherných palácích v letním sídle carů Carskoje Selo, v pohádkových parcích s fontánami v Petěrgofu. A přitom nacházela z popelu Velké vlastenecké, blokády Leningradu a desítek let krutého režimu opět se rodící slávu impéria, kterým za Petra Velikého Rusko bylo. Spousta zlata, nádherné zahrady, ale té pravé člověčiny tam bylo málo...

S ruskou duší už jsem se málem potkala na Palácovém náměstí před Zimním palácem plném absolventů vojenské školy, jejich hrdých otců, dojetím plačících matek a usměvavých dětí, ale ještě to nebylo ono...

Poslední den jsem ji potkala – esenci ruské slávy i bídy v osobě invalidního žebráka hrajícího na harmoniku. Byl opřený o zeď hřbitova kláštera Alexandra Něvského, hrál na harmoniku stále dokola vtíravou melodii „Večery pod Moskvou“, za jeho zády odpočíval jeho slavný rodák Čajkovský kousek dál snil svůj sen Dostojevský a další věčně zářivé hvězdy ruského nebe... Za sebou měl místo posledního odpočinku velikánů, před sebou parkoviště s mercedesy těch šťastnějších a naproti nablýskaný „Otěl Moskva“.

To všechno patří k Petrohradu, ta fascinující směs smutku, krásy, luxusu bulvárů a omšelosti šedivých předměstí. Město,které vzdává hold ruským řekám, ruským carům, nesnaží se křečovitě odstranit pomníky svých nedávných bolestných dějin. Vše, co „prošlo“ ,se vejde do širokých ruských duší. Nekonečné nebe nad Něvou, bílé noci, mladí usmívající se lidé v ulicích, lidé bohatí, lidé chudí, váleční invalidé, mladíci zatím ještě hrdí na svou uniformu... Rusko je velké nejen svou rozlohou, bohatstvím ale hlavně svými lidmi.

Spasiba Jevgenija!

Autor: Martina Franzová | pátek 14.7.2017 8:43 | karma článku: 30.66 | přečteno: 1057x

Další články blogera

Martina Franzová

Taková nemilá příhoda včera v tom Bruseli

Milé děti, dnes si vysvětlíme pár cizích slůvek, ano Horáčku, mám na mysli ten „incident“ včera na nádraží a jak se ho těm našim hochům podařilo rychle „zneutralizovat“!

21.6.2017 v 7:47 | Karma článku: 44.17 | Přečteno: 5335 | Diskuse

Martina Franzová

Mou jedinou zbraní je Nikon D7000 aneb S křížkem po funuse?

Potkala jsem myslivci, leč nebylo to v lese zeleném, bylo to na tom našem Václavském Václaváku minulou středu v 11 hodin dopoledne... Jo, bylo tam moc člověků, (jak to hrával Kocáb a jeho výtěr), neb se konala manifestace

21.3.2017 v 8:20 | Karma článku: 26.23 | Přečteno: 995 | Diskuse

Martina Franzová

Konec "rákosníčkova hřiště"

Už léta žiji (ne zcela dobrovolně) v multikulturní obci, naše městská část jde příkladem, integrujeme jako diví, na každého rodilého Libušáka či Písničáka už připadají minimálně dva asijští sousedé – naši milí spoluobčané...

14.2.2017 v 7:28 | Karma článku: 23.25 | Přečteno: 1061 | Diskuse

Další články z rubriky Fotoblogy

Jiří Stratil

Lomítka a kulatítka

Dobře se doplňují ve svém kontrastu, neboť kontrast je jedním ze základních projevů výtvarného umění.

25.9.2017 v 7:20 | Karma článku: 3.06 | Přečteno: 85 | Diskuse

Pavel Vrba

Splnění snu, zahaleného do mlhavého obrazu - část 2.

Všechny ty pohledy, oděny do prapodivného svatebního oděvu. Co k tomu lze vůbec napsat, když vše bylo již napsáno a vyjeveno.O své cestovatelské příhodě jsem už psal v posledních článcích.

24.9.2017 v 15:30 | Karma článku: 13.31 | Přečteno: 183 | Diskuse

Jiří Stratil

Okýnko ze tmy a do tmy

Díváme-li se zevnitř ven a nesvítíme-li, tak ze tmy do světla, a když za dne zvenku dovnitř, tak zase ze světla do tmy.

24.9.2017 v 11:21 | Karma článku: 4.47 | Přečteno: 123 | Diskuse

Pavel Kynčil

Na procházce - konečně slunce

Tak konečně vysvitlo a on se mohl vypravit na procházku v doprovodu svého letitého fotoaparátu - resp digitálního veterána. Ne že by byl tak starý, ale podle .........

24.9.2017 v 10:38 | Karma článku: 9.39 | Přečteno: 102 | Diskuse

Marek Trizuljak

Když si vás krajina vezme na kobereček

Malý fotoblog na prahu podzimu (Jen pošetilosti, přešlapy v oraništi, pár cvaknutí a několik slov ještě pošetilejších)

24.9.2017 v 8:40 | Karma článku: 17.27 | Přečteno: 239 | Diskuse
Počet článků 94 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1191
Už snad konečně dospělá, přesto romantická samoživitelka. Majitelka svérázných názorů a snad i smyslu pro humor.


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.