Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Cesta do hlubin ruské duše během 6 dnů aneb Od Rasputina k Putinovi

14. 07. 2017 8:43:47
Strávila jsem šest krásných dní v nejsevernějším evropském velkoměstě – v Petrohradu, kde teploty v nejteplejším letním měsíci dosahují závratných 25 stupňů a popularita prezidenta Putina závratných 105% (říkala to Jevgenije!).

Ruskou duši jsem hledala ve velkolepých pravoslavných chrámech.....Sv. Izák je největší, Kazaňský zase připomíná vatikánský chrám sv. Petra a Pavla a v dobách minulých se proměnil v muzeum ateismu. Chrám Spasitele na krvi je ten nejrusštější, vyzdobený barevnými mozaikami a zlatem. Nejhezčí podle mě je Smolenský chrám, ale všude se setkáváte s věřícími každého věku, povolání,

s rodinami s malými dětmi, mladí pánové v obleku si odskočili z jednání nebo mají před zkouškou... Pravoslavná církev žije a má velký vliv na všední život lidí.

Ruskou duši jsem hledala v pirožkárnách, šašlikárnách, restauracích i v Literání kavárně, kde si Puškin vypil svůj poslední šálek čaje a pak šel na smrt v souboji... Setkávala jsem se s milou a korektní obsluhou – většinou mladými lidmi, kteří si tu vydělávají na studium, angličtina a úsměv je samozřejmostí.

Ruskou duši jsem hledala v Ermitáži, v nádherných palácích v letním sídle carů Carskoje Selo, v pohádkových parcích s fontánami v Petěrgofu. A přitom nacházela z popelu Velké vlastenecké, blokády Leningradu a desítek let krutého režimu opět se rodící slávu impéria, kterým za Petra Velikého Rusko bylo. Spousta zlata, nádherné zahrady, ale té pravé člověčiny tam bylo málo...

S ruskou duší už jsem se málem potkala na Palácovém náměstí před Zimním palácem plném absolventů vojenské školy, jejich hrdých otců, dojetím plačících matek a usměvavých dětí, ale ještě to nebylo ono...

Poslední den jsem ji potkala – esenci ruské slávy i bídy v osobě invalidního žebráka hrajícího na harmoniku. Byl opřený o zeď hřbitova kláštera Alexandra Něvského, hrál na harmoniku stále dokola vtíravou melodii „Večery pod Moskvou“, za jeho zády odpočíval jeho slavný rodák Čajkovský kousek dál snil svůj sen Dostojevský a další věčně zářivé hvězdy ruského nebe... Za sebou měl místo posledního odpočinku velikánů, před sebou parkoviště s mercedesy těch šťastnějších a naproti nablýskaný „Otěl Moskva“.

To všechno patří k Petrohradu, ta fascinující směs smutku, krásy, luxusu bulvárů a omšelosti šedivých předměstí. Město,které vzdává hold ruským řekám, ruským carům, nesnaží se křečovitě odstranit pomníky svých nedávných bolestných dějin. Vše, co „prošlo“ ,se vejde do širokých ruských duší. Nekonečné nebe nad Něvou, bílé noci, mladí usmívající se lidé v ulicích, lidé bohatí, lidé chudí, váleční invalidé, mladíci zatím ještě hrdí na svou uniformu... Rusko je velké nejen svou rozlohou, bohatstvím ale hlavně svými lidmi.

Spasiba Jevgenija!

Autor: Martina Franzová | pátek 14.7.2017 8:43 | karma článku: 30.65 | přečteno: 1031x

Další články blogera

Martina Franzová

Taková nemilá příhoda včera v tom Bruseli

Milé děti, dnes si vysvětlíme pár cizích slůvek, ano Horáčku, mám na mysli ten „incident“ včera na nádraží a jak se ho těm našim hochům podařilo rychle „zneutralizovat“!

21.6.2017 v 7:47 | Karma článku: 44.13 | Přečteno: 5317 | Diskuse

Martina Franzová

Mou jedinou zbraní je Nikon D7000 aneb S křížkem po funuse?

Potkala jsem myslivci, leč nebylo to v lese zeleném, bylo to na tom našem Václavském Václaváku minulou středu v 11 hodin dopoledne... Jo, bylo tam moc člověků, (jak to hrával Kocáb a jeho výtěr), neb se konala manifestace

21.3.2017 v 8:20 | Karma článku: 25.73 | Přečteno: 989 | Diskuse

Martina Franzová

Konec "rákosníčkova hřiště"

Už léta žiji (ne zcela dobrovolně) v multikulturní obci, naše městská část jde příkladem, integrujeme jako diví, na každého rodilého Libušáka či Písničáka už připadají minimálně dva asijští sousedé – naši milí spoluobčané...

14.2.2017 v 7:28 | Karma článku: 22.46 | Přečteno: 1058 | Diskuse

Další články z rubriky Fotoblogy

Veronika Ďuríčková

Sokolovské barevné lavičky

Udělat něco dobrého pro město, kde žijeme, nemusí vždycky znamenat statisícové náklady ani pomoc mnoha institucí. Na příkladu Sokolova je vidět, že někdy stačí jen dobrý nápad a zapálení pro věc a prostředky se nakonec najdou.

25.7.2017 v 21:00 | Karma článku: 8.82 | Přečteno: 87 | Diskuse

Jaromír Šiša

Pivo, guláš a kolotoč jsou úžasná kombinace. A k tomu jako dezert sraz veteránů.

Když se spojí pivní slavnosti se soutěží gulášů a srazem veteránů o dobrou zábavu je postaráno. Pokud se přidá i dobré počasí, tak to už vůbec. Však posuďte sami..

25.7.2017 v 10:40 | Karma článku: 35.48 | Přečteno: 1006 | Diskuse

Pavel Kynčil

Trochu zapršelo a ejhle....

Trochu zapršelo a ejhle nejednou se objevily a nalíčili se navoněly a vyrašily ukázat se na světle, jak jim to sluší a jak jsou krásné a také krásní.

25.7.2017 v 8:30 | Karma článku: 14.31 | Přečteno: 363 | Diskuse

Pavel Vrba

Vodní škobrtání v zajetí černobílého vidění.

Letní vedra doplněná o pocity pobytu v prádelně, je třeba vystřídat příjemným prostředím, tekoucí říčkou, která při svém pronikání přes kameny, vydává úžasnou symfonii.

24.7.2017 v 11:45 | Karma článku: 11.86 | Přečteno: 297 | Diskuse

Jiří Stratil

Ty "nej" nakonec

Setkávám se i s názory, že ty navržené domy se na Staroměstské náměstí nehodí, mají málo architektury, jsou ploché, že to je někam na periférii atp.

24.7.2017 v 9:48 | Karma článku: 6.44 | Přečteno: 233 | Diskuse
Počet článků 94 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1189
Už snad konečně dospělá, přesto romantická samoživitelka. Majitelka svérázných názorů a snad i smyslu pro humor.


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.