Sezname, sezname otevři se!

Napadlo mě, že můj - možná i váš, prostě náš život od začátku do konce určují seznamy. Začalo to seznamem spolužáků v první třídě, cestou ze školy jsme potom my holky, co spolu chodily (domů), sestavovaly pomyslný seznam holek,

 se kterými NEKA (MARÁDÍME)!

Na střední škole jsem se bohužel nevyhnula seznamu členů Svazu socialistické mládeže, bylo to stejné jako se smrtí – prostě jsme tam museli všichni. Před maturitou nás čekal neúprosný seznam povinné četby a seznam maturitních otázek. Po maturitním večírku mnohé z nás třeba jen v duchu sestavily seznam druhů alkoholu, které už NIKDY nebudeme pít!

Vybaveny odborným středoškolským vzděláním vstupovaly jsme do seznamu zaměstnanců spíše více než méně nepřipraveny na praktický život. Po seznamu neplodných dní v měsíci, pak často následoval seznam svatebních hostů… A život šel dál, věnovaly jsme se hlavně sestavování seznamů nákupních, seznamů dětských jídel, která po nás naši miláčkové neplivou a posléze i seznamu kladů našich drahých manželů, aby nám bylo jasné, proč s tím pitomcem máme zůstat! Když zápory převážily nad klady, mnohdy nezbývalo než sestavit seznam společného jmění manželů a v telefonním seznamu vyhledat manželskou a později advokátní poradnu.

Zatímco jsme dětem měnily plínky, vláčely je po ránu do jeslí a školek, doba se také změnila. Sice jsme občas z rádia zaslechly, kolik lidí přibylo na seznamu signatářů Několika vět, ale nám podepsání nikdo nenabídnul, přestože i v nás doutnala nespokojenost a vztek. Čas sametem trhnul a znamením doby se staly „CIBULKOVY SEZNAMY“.

Děti odrostly, práci už zvládáme díky mnohaleté praxi s rutinou, ale něco – někdo nám schází. Díky době internetové jsme objevily Seznamku na Seznamu. Prvotní nadšení záhy vystřídala nutnost sestavit si seznam naprosto nepoužitelných chlapů!

Od svých dětí se teď učíme, jak používat chytré mobily a jak si přidávat přátele na seznam na facebooku. Už zase v nás bublá naštvanost a vztek, které nevyléčí technické vymoženosti ani virtuální přátelství. Máme strach o budoucnost našich dětí a jejich dětí. Seznam hrozících nebezpečí se každý den zvětšuje. Chceme si o tom povídat s ostatními v internetových diskusích, mnohé naštvané matky začaly o svých pochybách o správném směřování naší politické reprezentace na internetu psát  - třeba blogy. Máme přece demokracii – jejím znakem je přece svoboda slova! S hrůzou jsem zjistila, že se už zase sestavují seznamy “nežádoucích“! NEŽÁDOUCÍCH s xenofobními, rasistickými, extrémistickými a kdoví jakými ještě názory. Smutné je, že je sestavují ti, kteří prý přísahají na slova „pravda a láska“, která dříve nepošpiněna byla tak krásná…

Co nám zbývá? Začít sestavovat seznam zemí, kam ještě lze emigrovat?